Aničko, Leničko, Honzíku, …, do této restaurace máte vstup zakázán!

Venku mrzne, až praští. Honzíkova maminka se snaží svému tříletému neposedovi jemně nasadit čepici před odchodem z restaurace. Ten si ji strhne s velkým křikem z hlavy.

Rozkošný kulíšek přistane u vedlejšího stolu a ozdobí tak neméně krásně vypadající chobotnice na listovém salátu. Maminka se omlouvá majitelce jídla, ovšem Honzík ječí jako pominutý a dožaduje se dalšího pobytu v restauraci bez čepice a co víc, mlsně pokukuje po jídle na protějším stole. Upoutává ho jehněčí koleno s bramborem.

Spustí ještě větší řev.

Scéna, která paralyzuje rozhovory všech zúčastněných. Mladých párů, skupinku slavící zřejmě něčí narozeniny, i pánů, kteří zde mají obchodní jednání.

Honzík je hlavním aktérem a nepomůže nic, sladké domlouvání se míjí účinkem. Výhružky nejsou nic platné. Nedivím se tomu malému nezbedovi, má svoji hlavu, nic ho nevyvede z míry, a to se cení. Malý individualista se někomu může zdát nevychovaným spratkem, někdo odsuzuje jeho matku a mnozí obojí.

Já naopak maminku obdivuji, je trpělivá, zachovává chladnou hlavu, není hysterická, neječí a nepoužívá tělesné tresty, jejichž jsem i já odpůrcem.

A jak z toho začarovaného kruhu ven?

Podle českých zákonů je vyloučení návštěvníků na základě věku diskriminační jednání.

Majitel restaurace je svým vlastním pánem, který nejen zodpovídá za chod restaurace, ale ta je i zdrojem jeho obživy. A to není nepodstatné. Zdálo by se, že si může se svou restaurací dělat co chce.

Zdálo by se, ale realita je jiná.

Pokud zakáže vstup dětem, bude stíhán za diskriminaci. Musí to dělat pokoutním způsobem a dávat na všechny stoly rezervaci, a pak se na základě svého zvážení rozhodnout koho přijme a koho ne. Nemá svobodnou volbu, přestože si na své živobytí vydělává sám a stojí ho to nemalé úsilí.

Podnikání v kterémkoli oboru je nemalá řehole. Mělo by být svobodnou volbou každého podnikatele vést svůj byznys podle svých představ. Pokud někomu děti v restauraci nevadí, ať je tam má. Pokud jsou pro někoho překážkou, nechť jim vstup zakáže.

Mám ráda svobodu slova i svobodu jednání. Jsem benevolentní ke každému rozhodnutí. Zvláště lidí, kteří se živí poctivou prací a od nikoho nic nechtějí.

A tak Aničko, Leničko, Honzíku, je klidně možné, že do této restaurace máte vstup zakázán a do jiné povolen. Myslím, že vy to hravě zvládnete. Vaše dětská bezelstnost se nad taková rozhodnutí snadno povznese, na rozdíl od některých dospělých.

Tak to má být, ale bez diskriminačních nařízení státu.

Aničko, Leničko, Honzíku, ….