Moje jízda libereckou tramvají po 20. hodině
„Po 20. hodině se otevírají jen přední“ odpověděla mu žena, která pozorovala jeho marné snažení o výstup.
Ano, v Liberci se skutečně po 20. hodině otevírají jen přední dveře. Ostatní až po té, kdy všichni cestující nastoupí.
Lidé nastupují jeden po druhém. Před řidičem si musí označit jízdenku nebo se prokázat platnou průkazkou.
Je to zřejmě specifika tohoto města. Kdyby podobné opatření bylo zavedeno například v Praze, doprava by z minuty na minutu totálně zkolabovala.
V Liberci se toto nařízení stále drží, a je k mému úžasu akceptováno.
Muž nevěřícně zakroutil hlavou a rychlostí blesku se prodíral mezi lidmi k předním dveřím. Ven se ale jen tak nedostal, protože ho nastupující dav z tramvaje nepustil.
„Kam se hrneš, počkej, až nastoupíme,“ utrhl se na něj muž, který si právě strčil jízdenku do strojku. „Ujede mi vlak,“ opakoval muž. „Pojede další,“ ozvalo se zezadu v davu lidí čekajících na nástup. „Nám zas jede tahle tramvaj.“
Výstup mu byl na delší dobu znemožněn, a tak ubohému pasažérovi nezbylo nic jiného než se nevěřícně chytat za hlavu a lamentovat. „Kterej vůl tohle vymyslel?“ vzdychal nešťastník.
Mezi tím se na zastávce objevil silně podnapilý muž. Motal se tak, až hlavou narazil do zděné zídky. Z hlavy mu začala téct krev, ale z posledních sil se mu nakonec podařilo do tramvaje nastoupit. První sedadlo se okamžitě uvolnilo. Slečna, která na něm seděla, hbitě vyskočila. Nedivím se jí, mít na sobě cizí krev by nebylo nejpříjemnější.
„Vyhoďte toho vožralu, já s ním přece nebudu v jedné tramvaji!“ hystericky zařvala dáma v letech. „Fuj!“ křičela dál a zhnuseně si olízla pečlivě namalovaná ústa.
„Ven s ním!“ připojil se k dámě mladík.
Nic se ale nedělo. Opilec sotva seděl se zakrvácenou hlavou. Nešťastný řidič jen krčil rameny. Oddaný své profesi se díval a kontroloval další nastupující.
Mladík demonstrativně vzal svůj mobil a oznámil všem: “To je vrchol, píšu primátorovi, ať s tím něco udělá!“
„Ha, ten ti tak pomůže blbečku,“ zazněla reakce ze zadní části vozu.
Tramvaj se konečně rozjela. Podnapilý muž se nepříčetně usmíval. Na další zastávce se mu bez problémů podařilo vystoupit. Dav nastupujících mu to rád umožnil a udělal místo.
Pokud chcete při návštěvě Liberce kromě Ještědu, Babylonu, Botanické či Zoologické zahrady zažít i nějaký ten adrenalin, nezapomeňte po dvacáté hodině nastoupit do tramvaje. Podotýkám, pouze předními dveřmi. Zažijete tolik „legrace“ v hromadné dopravě jako v žádném jiném městě.
Tento adrenalin by několikrát týdně měli povinně absolvovat i liberečtí radní. Možná by se zamysleli nad jeho kdysi nesmyslným schválením.
Moje jízda libereckou tramvají po 20. hodině? Ne, nebyla to parafráze na povídku Šimka a Grossmanna. Ani jsme se nedostali do minulého století.
Bohužel je to realita každodenního libereckého života.
Miroslava Šašková
Hrozí nám celoroční chřipková epidemie?
Se zrušením třicetikorunových poplatků vzrostl nárůst pacientů u lékařů o třicet procent. Zdá se vám, že je to příklad nepřímé úměry v matematice ze sedmé třídy základní školy? Ne, je to realita každodenního života.
Miroslava Šašková
Handicapované děti a nenáviděný prezident
Že by název nové pohádky? Otázka postižených dětí poštvala český národ proti prezidentu republiky.
Miroslava Šašková
Vezme si jedna česká rodina dobrovolně jednu syrskou?
Procházím dlouhou chodbou, na jejímž konci je rentgenové oddělení. Malá čekárna. Nedýchatelno. Lidi sedí, stojí, klečí. Beze slov i emocí.
Miroslava Šašková
Seznamka.cz
„Tak jsem si ho tam vložila,“ ječela na mě Julie. Nevěřícně jsem kroutila hlavou. „Koho a kam?“ netušila jsem.
Miroslava Šašková
Aničko, Leničko, Honzíku, …, do této restaurace máte vstup zakázán!
Venku mrzne, až praští. Honzíkova maminka se snaží svému tříletému neposedovi jemně nasadit čepici před odchodem z restaurace. Ten si ji strhne s velkým křikem z hlavy.
Miroslava Šašková
Jsou moje děti vůbec mými dětmi nebo už majetkem státu?
Tuto otázku jsem si nedávno položila, když jsem četla o novele zákona o ochraně zdraví týkající se povinného očkování.
Miroslava Šašková
Masakr podzimních voleb a svíčková Ládi Hrušky
„Do p....e!“ zařvala jsem na celé kolo, když jsem málem uklouzla na chodníku díky předvolebním letákům, válejícími se na zemi.
Miroslava Šašková
Kdybych byla mrcha…měla bych se božsky!?
Paní P. seděla v hudebním klubu. Petra, Pavlína, Pepina, Pipina? Tak nějak se jmenovala. Poslední jméno by bylo nejpříznačnější.
Miroslava Šašková
Kvóta? Děkuji. Nechci.
Při pohledu do zrcadla se ujišťuji, že jsem žena. Otáčím se ze všech stran. Ze zadu i zepředu. Ano je to tak. Nestydím se za to. Nepotřebuji soucit ani oporu. A už vůbec ne kvótu. Ta je mi dost na obtíž.
Miroslava Šašková
Maruška má ráda divočinu?
Maruška je milé, hezké děvče, vychovávané vzorně rodiči. Petrem a Pavlem. .
Miroslava Šašková
Nevěrně Tvůj
Ležel na posteli a díval se na obraz nad sebou. Černá rakev. Na ní sedící asi pětileté blonďaté děvčátko v bílých šatech s bosýma nohama. Kolem krku má věnec ze sedmikrásek. Z pravého oka jí stéká červená slza.
Miroslava Šašková
Netušilovi v Řecku aneb dovolená za všechny prachy.
„Určitě tu reklamaci sepiš, Pájo. Budou nám muset vrátit aspoň část peněz za ztrátu radosti z dovolené.“ vedla monolog paní Jája.
Miroslava Šašková
Ukamenujeme Macka i Macha?
Dva pohlední pánové. Jeden je politikem bývalým, druhý aktivním. Oba se stejným názorem na „tyátr“ kolem čtyř padlých vojáků v Afghanistánu.
Miroslava Šašková
Rozdělit si důchod? Nikdy!!!
„Nikdy, nikdy a nikdy“, rozčilovala se Andrea na celé kolo, v restauraci, kam nás pozvala na oslavu svých padesátin.
Miroslava Šašková
Mach, eurovolby i euronesmysly
Jsme bezbranná země plná úplných idiotů? Podle mnohých volebních sloganů to tak vypadá.
Miroslava Šašková
Na tenkém ledě pěstounství
Dětský domov nebo pěstounská péče? Co je dobře a co špatně? Šach nebo mat s lidskými životy.
Miroslava Šašková
Úspěch v Čechách? Zapomeňte.
Ráda se dívám na Star Dance. Pozoruju taneční páry, jak tančí, zlepšují se, i jak je hodnotí porota a v neposlední řadě i diváci.
Miroslava Šašková
Čekání na Klause
Ne, opravdu jsem nečekala na Václava Klause osobně. Čekala jsem jen na jeho vyjádření k totálnímu neúspěchu bloku Hlavu vzhůru, který tak vehementně podpořil.
Miroslava Šašková
Duševně krásná
Gábina se pomalu zvedla z postele. Její tělo bylo jako podle šablony. Krásné, souměrné s hladkou kůží. Bylo jí osmnáct. Co na tom, že si trochu pomohla plastikou.
Miroslava Šašková
Mach? Jasně, Mach.
Šebestová vyhazovala ze schránky volební letáky. Pečlivě je rovnala, aby je mohla donést do sběru.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 126
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2061x