Vezme si jedna česká rodina dobrovolně jednu syrskou?
Najdete tady všechny věkové kategorie. Staré lidi o holi i malé tříleté děti. Mladší generace postává a ještě mladší klečí. Všichni smíření s několika hodinovým čekáním, které obsahuje rentgen a následné čekání na jeho popis. Vzduch by se dal krájet. Absence okna je znát.
Vychází lékař, velmi milý starý pán, který se všem omlouvá za dlouhé čekání. „Můžeme denně přijmout jen šedesát lidí, ostatní nám pojišťovna neproplatí!“
Všichni do jednoho zvednou oči k tomu milému panu doktorovi. „Nejsme ale barbaři, jsme jenom lidi, a tak vezmeme i ostatní, ale nikdo nám to už nezaplatí,“ pokračuje lékař.
Jeden pán zatleská, ostatní si oddychnou. Malá holčička zakroutí hlavou. „Kde má ten doktor svoji doktorku, mami?“ zeptá se. Ti, co mají ještě sílu, se pousmějí, ostatní se jen němě dívají do prázdna, šťastni, že se na ně dnes dostane.
Jestli si myslíte, že je to příběh z let dávno minulých, jste na omylu. Je pátek šestnáctého ledna roku 2015, rentgenové oddělení v centru našeho hlavního města.
Mnozí už nestihli své výsledky přinést svému lékaři, a tak je čeká další martirium začátkem týdne.
Česká vláda mezi tím schválila přijetí patnácti syrských rodin, na jejichž léčbu a přijetí vyčlenila 100 milionů korun. Sedmdesát lidí přijede do české republiky. Náš stát se o ně kompletně postará.
Mezi tím zemře v české republice několik lidí, pro několik lidí nezbudou peníze na biologickou léčbu, několika lidem bude odložena operace, protože nemocnicím jí pojišťovna neproplatí. Prostě a jednoduše, nebude jim poskytnuta standardní péče.
I ta malá holčička z rentgenu si už dovede představit, že 100 milionů je hodně. Obrovsky hodně. Kolik by za těch peněz bylo ošetřeno českých lidí, kolik péče by se jim dostalo a kolik operací by bylo provedeno? Kolika lidem by to zachránilo život a kolik zdravotního personálu by bylo adekvátně zaplaceno?
Dá se vůbec mluvit o humánním rozhodnutí české vlády na úkor českých občanů? Nedá.
Na můj osobní názor se nikdo neptal. Já nechci platit ze svého pomoc syrským rodinám. Pokud se mnou někdo nesouhlasí, má možnost si vzít jednu rodinu domů a kompletně se včetně zdravotní péče o ni postarat. Zaplatit jim z rodinného rozpočtu veškeré výdaje. To by bylo záslužné a nikomu tato možnost není upírána.
Malá čekárna na rentgenovém oddělení. Malá tříletá holčička, která neustále kašle.“Jak dlouho tady ještě budeme, mami?“ ptá se maminky. „Nevím, zlatičko, asi dlouho, ale buď ráda, že nás vezmou.“
Vezme si alespoň jedna česká rodina jednu syrskou?
Ušetřil by stát, já i všichni ostatní, kteří s tímto rozhodnutím vlády bytostně nesouhlasí.
A nehlaste se všichni, tolik přistěhovalců tady nepotřebujeme. Už tak jich bude dost.
Miroslava Šašková
Moje jízda libereckou tramvají po 20. hodině
„Otevřete dveře!“ dožadoval se muž na zastávce. Stál u prostředních dveří. „Jede mi vlak, pospíchám!“ zvolal.
Miroslava Šašková
Hrozí nám celoroční chřipková epidemie?
Se zrušením třicetikorunových poplatků vzrostl nárůst pacientů u lékařů o třicet procent. Zdá se vám, že je to příklad nepřímé úměry v matematice ze sedmé třídy základní školy? Ne, je to realita každodenního života.
Miroslava Šašková
Handicapované děti a nenáviděný prezident
Že by název nové pohádky? Otázka postižených dětí poštvala český národ proti prezidentu republiky.
Miroslava Šašková
Seznamka.cz
„Tak jsem si ho tam vložila,“ ječela na mě Julie. Nevěřícně jsem kroutila hlavou. „Koho a kam?“ netušila jsem.
Miroslava Šašková
Aničko, Leničko, Honzíku, …, do této restaurace máte vstup zakázán!
Venku mrzne, až praští. Honzíkova maminka se snaží svému tříletému neposedovi jemně nasadit čepici před odchodem z restaurace. Ten si ji strhne s velkým křikem z hlavy.
Miroslava Šašková
Jsou moje děti vůbec mými dětmi nebo už majetkem státu?
Tuto otázku jsem si nedávno položila, když jsem četla o novele zákona o ochraně zdraví týkající se povinného očkování.
Miroslava Šašková
Masakr podzimních voleb a svíčková Ládi Hrušky
„Do p....e!“ zařvala jsem na celé kolo, když jsem málem uklouzla na chodníku díky předvolebním letákům, válejícími se na zemi.
Miroslava Šašková
Kdybych byla mrcha…měla bych se božsky!?
Paní P. seděla v hudebním klubu. Petra, Pavlína, Pepina, Pipina? Tak nějak se jmenovala. Poslední jméno by bylo nejpříznačnější.
Miroslava Šašková
Kvóta? Děkuji. Nechci.
Při pohledu do zrcadla se ujišťuji, že jsem žena. Otáčím se ze všech stran. Ze zadu i zepředu. Ano je to tak. Nestydím se za to. Nepotřebuji soucit ani oporu. A už vůbec ne kvótu. Ta je mi dost na obtíž.
Miroslava Šašková
Maruška má ráda divočinu?
Maruška je milé, hezké děvče, vychovávané vzorně rodiči. Petrem a Pavlem. .
Miroslava Šašková
Nevěrně Tvůj
Ležel na posteli a díval se na obraz nad sebou. Černá rakev. Na ní sedící asi pětileté blonďaté děvčátko v bílých šatech s bosýma nohama. Kolem krku má věnec ze sedmikrásek. Z pravého oka jí stéká červená slza.
Miroslava Šašková
Netušilovi v Řecku aneb dovolená za všechny prachy.
„Určitě tu reklamaci sepiš, Pájo. Budou nám muset vrátit aspoň část peněz za ztrátu radosti z dovolené.“ vedla monolog paní Jája.
Miroslava Šašková
Ukamenujeme Macka i Macha?
Dva pohlední pánové. Jeden je politikem bývalým, druhý aktivním. Oba se stejným názorem na „tyátr“ kolem čtyř padlých vojáků v Afghanistánu.
Miroslava Šašková
Rozdělit si důchod? Nikdy!!!
„Nikdy, nikdy a nikdy“, rozčilovala se Andrea na celé kolo, v restauraci, kam nás pozvala na oslavu svých padesátin.
Miroslava Šašková
Mach, eurovolby i euronesmysly
Jsme bezbranná země plná úplných idiotů? Podle mnohých volebních sloganů to tak vypadá.
Miroslava Šašková
Na tenkém ledě pěstounství
Dětský domov nebo pěstounská péče? Co je dobře a co špatně? Šach nebo mat s lidskými životy.
Miroslava Šašková
Úspěch v Čechách? Zapomeňte.
Ráda se dívám na Star Dance. Pozoruju taneční páry, jak tančí, zlepšují se, i jak je hodnotí porota a v neposlední řadě i diváci.
Miroslava Šašková
Čekání na Klause
Ne, opravdu jsem nečekala na Václava Klause osobně. Čekala jsem jen na jeho vyjádření k totálnímu neúspěchu bloku Hlavu vzhůru, který tak vehementně podpořil.
Miroslava Šašková
Duševně krásná
Gábina se pomalu zvedla z postele. Její tělo bylo jako podle šablony. Krásné, souměrné s hladkou kůží. Bylo jí osmnáct. Co na tom, že si trochu pomohla plastikou.
Miroslava Šašková
Mach? Jasně, Mach.
Šebestová vyhazovala ze schránky volební letáky. Pečlivě je rovnala, aby je mohla donést do sběru.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 126
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2061x