Pěstounská péče je dnes velmi oblíbené téma na blogy. Kdo alespoň jednou přečetl zákon tak ví, že nic není tak jednoduché.

Cituji z blogu:

"Teoreticky proti pěstounství nic nemám. Prakticky se najde opravdu minimum rodin, které mají zájem o dítě a neberou ho jenom jako zdroj příjmu, někdy také pracovní sílu."

Můžeš tohle tvrzení, že jen minimum rodin nebere dítě jako zdroj příjmu, nějak doložit anebo prostě jen blábolíš?:)

A můžete vy doložit opak?

A co je tak špatného na tom,když dítě projde několika rodinami,vidí,jak to kde funguje,že jsou v  různých rodinách různé návyky,kterým je potřeba se přizpůsobit?Já to naopak vidim jako naprosto přirozenou věc.Samozřejme,že střídat rodiny po půl roce asi dobré není,ale vyrůstat v DD av 18 letech si myslet,že se jídlo líhne samo v jídelně a peníze rostu v bankomatu taky úplně v pořádku není.A opavdu je legrační představa,že si někdo vezme do pěstounské péče romské dítě,které může kdykoliv navštívit celý jeho klan, jen pro peníze

Chcete dopředu podsouvat všem, že do toho jdou pro peníze? To by žádné dítě nemohlo opustit ústav. Přestože i zde mohou děti narazit na zlého člověka, většinou se jim konečne dostane pocitu, že mají domov. A to mnozí nepoznali nikdy.

Dětské domovy a pěstounství  je výmysl státu a jako vždy, vše co stát dělá, dělá špatně a platí to i v tomto případě.

Domnívám se, že chyba je v našem myšlení. Pěstounství je dotované, automaticky tedy přemýšlíme, proč do toho kdo jde. A začínáme těmi horšími důvody.

Péče o dítě je vždy pracná a náročná. Možná bychom si lidí, kteří se k pěstounství odhodlají, měli především VÁŽIT. Věřím, že mají především dobré pohnutky. Jistěže, i tady je kontrola státu nutná.

Dětské domovy samozřejmě zachovat.

Pěstouni jsou prověřování stejně jako žadatelé o adopci, vč. psychologického vyšetření. A to po dost dlouhou dobu. Mohu mluvit za obě skupiny. Různá školení mají různou kvalitu, ale jsou pro obě skupiny víceméně stejná. Pěstouni mají navíc poměrně rozsáhlé školení, jak zacházet s biologickými rodiči, kteří mají právo dítě navštěvovat, což je více než na místě...Adoptované dítě si noví rodiče víceméně prostě odnesou domů, ale pěstounští rodiče mají po celou dobu péče o dítě "doprovod". Organizace, která je "doprovází", se kterou povinně uzavřou smlouvu o spolupráci, k nim  vysílá sociální pracovnici, která pravidelně dochází, dle potřeby radí, např. v právnických věcech, ve specifických situacích všeho druhu, každopádně sleduje, v jakém prostředí dítě vyrůstá.

Nepochybuju o tom, že existují pěstouni, kteří se tímto hodlají živit, aniž by to brali jako poslání, ale případný přívlastek "bezpracně" je i  zde komický.

Osobně znám značné množství pěstounských rodin, kterých si nesmírně vážím. Děti tam jsou milované a se vším všudy přijímané, ač je to  občas hodně nelehké. Dospělé děti buď žijí s pěstounskou rodinou v původním domově (rodinné domy), nebo se i s nově založenou vlastní rodinou za svými rodiči rádi a často stýkají.

Přesto si ale myslím, že dětské domovy mají své místo, neměly by být rušeny. Vždy se najdou děti, které nemohou jít ani do adopce, ani do pěstounské péče; kam ty by šly? Do sirotčinců? Do ústavů sociální péče? To by bylo hodně kroků zpátky...

Co je na sirotčinci špatného?  Stát nemá zasahovat do vlastnických práv matky i v tomto případě by svobodný trh byl daleko schopnější se o nechtěné děti postarat, než to dělá stát.

Není-li ani psychologický test těchto "rodičů" pak je to velmi špatně.

Jistě, že zájemci o roli pěstounů procházejí testy. Účastní se jich všichni členové rodiny.