Je to přístupem. Italové, Španělé a Řekové to berou jinak. Pokud tedy je v dohledu nějaká originál restaurace, kterou vedou originálové z příslušných zemí, zamířila bych tam. 

Upřímně řečeno, vědět, že se moje děti neumí ani slušně najíst (bez řevu a divadýlek), tak do restaurace nechodím. Zase na druhou stranu, upřímně řečeno, výborně se bavím CIZÍMI nevychovanými dětmi, co se v řevu válejí po zemi.

To je jedna z mála věcí, kterými se fakt nebavím a měním lokál...

V případě zlobících (a že jich je) dětí v restauracích nerozumím rodičům. S dětmi jsem takto chodila, ale vnímala jsem to jako součást (snad i) výchovy - měly by vědět, jak se mají v kterém prostředí chovat. Moc dobře věděly, že když nebudou, půjdeme hned domů a i napříště jim bude potěšení z výjimečně dopřávaných hranolků upřeno. Chodili jsme s pexesem a omalovánkami (malé děti jsou malé děti a dětské koutky ještě nebyly) a holky to zvládaly. Bylo to totiž NĚCO. Načančat se, vypravit a jít na oběd nebo na kafíčko. 

Dnes jsou to sebevědomé mladé dámy. A v restauracích se, pokud mohu pozorovat, chovat dovedou. Dokonce jsme společně odcházely s restaurace, kde nás rušily nezvládnuté dětské "osobnosti".

Rodiče musí sami poznat, kdy se dítě v restauraci snaží jen nějak zabavit a kdy už obtěžuje ostatní návštěvníky. Bohužel, pokud jsou rodiče typu autorky, že si málem pochvalují, jak je to dítě "krásně svéhlavé", pak nemůžeme od dítěte čekat, že se samo od sebe umravní. Uječení parchanti, kteří si řevem a válením se po zemi vynucují svou vůli, jsou pak výsledkem takové výchovy. Mé děti si nikdy nic takového nedovolily, i když jsem je fyzicky netrestal. Prostě respektovaly, že rozhodující slovo mají rodiče. A žádné ušlápnuté chudinky z nich nevyrostly.

I rok a půl staré batole?:-) Období vztekání a někdy i válení po zemi má 99% malých dětí, tam domluvou nevyřešíte nic.

Je zajímavé, že v cizině může majitel restaurace, penzionu i hotelu odmítnout rodiny s dětmi. U nás je to diskriminace. 

Že se děti dají vychovat, aby se na veřejnosti chovaly slušně a neobtěžovali řevem a vztekáním ostatní, vím z vlastní zkušenosti. Mé děti by si nic takového nedovolily, protože věděly, že kdyby se takto chovaly, tak to byla jejich poslední návštěva restaurace. Nehodlala jsem se stydět a nechat ztrapňovat, že neumím vychovat své potomky. Vše začíná v rodině.

A dokud jste si nebyla naprosto jistá, že to dokáží, tak jste do restaurace nechodila?

Můžete být konkrétnější, kde v cizině, která sdílí stejné civilizované hodnoty jako ČR, to může majitel podniku udělat?

Co se týče ohánění se ohleduplností vůči rodičům s dětmi, co tahle ohleduplnost vůči dětem samotným? Evidentně se jim v restauraci nelíbí, nudí se tam. Je to zábava pro dospělé.

Nechme ji tedy dospělým a vezměme děti třeba do parku nebo ZOO.

Máte pocit, že rodiče se dětem nepřizpůsobují mnohem víc?

Rodič s sebou tahá pro dítě spoustu svačinek a pitíček - je opravdu taková bezohlednost vůči dítěti, aby vydrželo půl hodiny v restauraci, než se rodič pořádně nají? Nezaslouží si dítě během čtyřhodinové cesty autem od babičky přestávku a třeba teplé jídlo?

problémem nejsou děti, ale rodiče.

Ne tak docela, děti většinou nevydrží sedět spořádaně v klidu déle než tak půl hodiny. Neumějí se ještě soustředit a potřebují nějakou činnost a pohyb. Restaurace jim toho mnoho neskýtá. Nemusejí být nevychované, prostě to nezvládají. Proto by měly být podniky, kde se s tím počítá a jinde zase nutný klid pro ostatní.

Víte, spousta lidí žehrá, jak se rodí málo dětí. Ale pokud chceme, aby dětí bylo víc, tak se podle toho musíme chovat a nemůžeme je považovat za obtížný hmyz. Dítě není pes, kterého si někdo pořizuje pro svou radost a musí se proto smířit s určitými omezeními. Dítě je budoucí platný člen společnosti.

No,  kvůli tomu, že jednou možná něco zaplatí na daních, nebo taky ne, nemusím snad snášet bezohledné chování.

Stejně jako není problém si vybrat, jako nekuřák, striktně nekuřícký podnik, tak by neměla být potíž s malým dítětem zajít do restaurace, kde jsou na malé děti přizpůsobeni (dětské židličky, koutek, menu..) Nemám ráda,když mě např. u večeře ve dvou obtěžuje jekot malých svišťů. proto totéž nečiním já a vezmu mrně tam, kde je vítáno.

Já zse jdu tam, kde je nevítáno. Nejlíp kuřácká knajpa. Tam to hrozí nejmíň.

Pokud maminky nenaučí Aničku, Leničku a Honzíka slušnému chování, ať s ními raději sedí doma.

Nebudu tady polemizovat o tom, zda MAJITEL restaurace má právo rozhodnout o tom, koho do podniku pustí (já taky rozhoduju o tom, koho pustím k sobě do bytu), ale budu polemizovat s Vámi.

Už jste někdy slyšela o tom, že i hodné a vychované dítě někdy chytne rapl?

Už jste někdy slyšela, že existují děti nevychovatelné - postižené např. autismem, Aspergerem, hyperaktivitou, jejíž příčiny mohou být  nuda, deprese, psychické konflikty, problémy v rodině, ADHD, sexuální zneužití, organické poškození mozku, schizofrenie, poruchy učení ... Na ulici samozřejmě nejde na první pohled poznat, že dítě spadá do této kategorie. Takže v soudech "jak si ho vychovali" bych byla velice opatrná ... Můj synovec má ADHD, a ačkoliv se mu dostává stejné výchovy, jako jeho sourozencům, se kterými není žádný problém, jeho chování je pro jeho okolí velice obtížné.

Takže - maminky - nikam se svými  dětmi nechoďte, aby náhodou neměly špatnou chvilku a někoho neobtěžovaly.  Neučte je chování ve společnosti a nesnažte se je socializovat ....

Úplně vidím, jak je autor nadšený, když mu v jídle přistane něčí čepice nebo cokoli jiného. Jak zatleská a nadšeně požaduje přítomnost dalších ječících dětí.

Reagujete na autorku nebo na pana Slaninu?